
Tento výjimečný byt o rozloze 176 m² se nachází v historickém domě v Jilské ulici na Starém Městě. Součástí bytu je privátní terasa o velikosti 58 m² orientovaná do vnitrobloku, která poskytuje klid se soukromím přímo v centru Prahy.
Prostorné místnosti, vysoké stropy a historické architektonické detaily vytvářejí atmosféru, kterou nelze najít nikde jinde. Skutečnou raritou je zachovaná část středověké kaple, která dodává bytu zcela jedinečný charakter.

V samém srdci Starého Města pražského, v Jilské ulici, stojí dům, který je mnohem víc než jen architektura. Je to svědek staletí – jeho základy sahají až do 14. století, kdy patřil cisterciáckému řádu. Tehdy byl součástí gotického dvorce s rozsáhlými budovami a kaplí. Už roku 1379 se zde sešlo deset opatů, aby podpořili papeže Urbana VI. proti avignonskému vzdoropapeži Klimentovi VII. Atmosféra tehdejší doby se v jeho zdech odráží dodnes.
Po husitských válkách, kdy cisterciácký řád zchudl, přešel dům do rukou šlechty – vlastnil jej například Aleš z Krajnic nebo Mikuláš Chudý z Lobkovic. Lobkovicové a Hasištejnští v něm zanechali svou stopu, než byl roku 1694 opět navrácen cisterciákům, tentokrát z Oseka. Ti provedli rozsáhlou raně barokní přestavbu, která určovala vzhled domu po celá další staletí.

Součástí rozsáhlého areálu byla středověká kaple, která se dochovala v překvapivě autentické podobě. Dodnes jsou patrné fragmenty románských oken a gotických oblouků. V bytě tvoří unikátní architektonický detail, jenž propojuje každodenní život s dávnou historií. Málo která nemovitost v centru Prahy se může pyšnit takovýmto autentickým prvkem.
Od počátku 18. století je s domem spojen rod Jahnů, pražských malířů. Jindřich Jahn, jeho syn Jakub Vavřinec i vnuk Jan Jakub Quirin Jahn byli uznávanými umělci, jejichž díla – oltářní obrazy, nástěnné malby či portréty – se zachovala dodnes. Jan Jakub Quirin Jahn byl navíc historikem, sběratelem a znalcem umění, který se stal jedním z iniciátorů založení Společnosti vlasteneckých přátel umění.
Rod Jahnů zde působil více než dvě staletí, až do roku 1902. Dům se tak stal nejen místem bydlení, ale i uměleckým ateliérem, který nesmazatelně obohatil kulturní dědictví Prahy.

Dům prošel renesančními úpravami po roce 1591, později barokní přestavbou od roku 1694, drobnějšími zásahy v 19. století a nakonec zásadní modernizací v roce 1926, kdy architekt Josef Kovařovič přistavěl nové křídlo do Vejvodovy ulice a přeměnil původní zahradu. O několik let později, v roce 1930, byla provedena úprava podkrovního patra, čímž se uzavřela stavební historie domu.
Dodnes se však zachovaly prvky původní gotiky – klenby ve sklepeních, barokní tříramenné schodiště či dekorativní štuky v kapli. Tyto detaily dávají nemovitosti neopakovatelný charakter.
Osecký dům je místem, kde se setkává bohatá historie s pohodlím současného bydlení. Zachovalé gotické klenby, fragmenty středověké kaple i barokní schodiště vytvářejí neopakovatelný rámec pro každodenní život.
Budoucí majitel zde získá nejen výjimečný prostor, ale i možnost stát se součástí příběhu, který se v těchto zdech píše už více než šest století.